V úvodním článku o DCC – digitálním řízení kolejiště – bych vám rád vysvětlil, co to vůbec to DCC řízení je, jaké jsou jeho výhody a nevýhody co vše k DCC řízení budete potřebovat. Budu se snažit vše vysvětlit co nejvíce laicky – proto „polopatě“.
Pokud jste se už někdy věnovali vláčkům, pak víte, že vláček se ovládá ovladačem. Staré analogové řízení jednoduše pustilo do mašinky napětí a podle polarity napětí (tedy jestli plus pól přivedeme na pravou nebo levou kolejnici) se vláček rozjel dopředu nebo dozadu. Jednoduché a prosté. Nese to však s sebou mnoho nevýhod. Asi největší nevýhodou je plynulost jízdy. Pokud jste neměli kvalitní regulátor napětí, pak se vám mašinka rozjede skokově. Zrychlení z nuly na sto se pak rovná nejvýkonnějším sportovním automobilům a stejně vypadalo i brzdění. Výrobci to obcházeli setrvačníkem umístěným přímo na hřídel motoru, který způsoboval mírnější rozjezdy i dojezdy.
Ale to už vlastně píšu o výhodách DCC řízení. Takže v čem je vlastně DCC řízení jiné? U analogového řízení se rychlost mašinky reguluje velikostí napětí. Pokud chceme, aby mašinka nejela, tak se od napětí odpojila. A to je hlavní problém. V momentě, kdy odpojíte napětí, zhasnou vám na mašince i světla. To u DCC není, protože u DCC řízení je mašinka neustále připojena na napětí. A proč se tedy nerozjede? Protože uvnitř mašinky je taková chytrá věcička, které se říká digitální lokomotivní dekodér. Do toho se přivádí DCC signál z kolejí a dekodér mu rozumí. Neustále „poslouchá“, co DCC signál říká a jakmile rozpozná, že se zpráva v signálu týká mašinky, kterou dekodér řídí, pak tuto zprávu přečte a vykoná v ní zadaný příkaz např. „Mašinko, rozjeď se rychlostí 10 dopředu.“ nebo „Mašinko, rozsviť přední reflektor.“ atd.
A v tom spočívá hlavní výhoda DCC. U DCC můžete totiž stejným signálem ovládat nejen mašinky, ale i výhybky, návěstí, osvětlení budov, nádražní a pouliční lampy, závory a dokonce i auta. A v čem je výhoda? Vždyť to umí analogové řízení taky. Ano umí, ale ke každé lampičce musíte mít přepínač a od toho přepínače musí jít dráty až do té lampičky. Čím víc věcí máte na kolejišti, tím větší drátovačka to bude.
Na DCC si vystačíte jen se dvěma dráty na ovládání celého kolejiště. Těmito dvěma dráty – říkejme jim linka – propojíte veškerá zařízení na kolejišti. Ve skutečnosti to bude o něco složitější, ale opravdu jen malinko.
Takže jednu výhodu už znáte – úspora drátů. A další výhody? Analogové kolejiště můžete řídit z ovládacího pultu, který je vybaven mnoha tlačítky, přepínači, regulátory, ledkami apod. Digitálně řízené kolejiště můžete také ovládat ovládacím pultem, ale jsou také další možnosti. Většina malých kolejišť se ovládá ovladačem, na kterém je možno si zvolit lokomotivu, kterou chcete ovládat a pak ji řídit. Pokud máte víc ovladačů, pak můžete ovladače rozdat okolostojícím a nechat je řídit jinou lokomotivu. Navíc je možné tímto ovladačem přehazovat výhybky, ovládat návěstí, světla atd. Další možností je ovládání kolejiště počítačem nebo z tabletu nebo dokonce i z mobilu. Zde zatím nebudu zabíhat do podrobností, ale jen naznačím. Počítač umí skutečně ovládat úplně vše, včetně plynulého zastavování na nádražích, automatického provozu, kdy se můžete jen kochat jízdou vlaků a veškeré řízení kolejiště nechat na počítači atd.
Ale abychom jen nechválili. I DCC má svoje nevýhody. A tou hlavní je cena. Zatímco jste v analogovém řízení potřebovali hodně drátků. zde sice na drátcích ušetříte, ale zato budete potřebovat mnoho elektroniky, která není laciná. Ale na rovinu. Ta investice za to stojí. A další nevýhoda? Nevím. Nic mě nenapadá. Fakt.
Ale zpátky k základům. Co tedy budete potřebovat navíc oproti analogovému řízení. Je to ta spousta elektroniky.
- Digitální centrála – to je zařízení, které vše řídí. Převádí pokyny z ovladače, počítače, tabletu apod. do jazyka srozumitelného těm dalším digitálním komponentám.
- Digitálně řízené lokomotivy – starou analogovou lokomotivu na DCC nepřipojujte. Mohli byste si ji zničit. Raději ji svěřte odborníkovi a nechte si ji zdigitalizovat. Co to je? To je to, že se lokomotiva rozebere, něco se z ní vyhodí něco se přidá a ta už pak bude jezdit podle digitálních povelů. A pozor! Naopak to jde. Digitální lokomotiva umí jezdit i na starém analogovém kolejišti. Moderní dekodéry to rozpoznají a nezničí se.
- Dekodéry příslušenství – to je zase takové zařízení, do kterého se přivede digitální signál z centrály a toto zařízení naslouchá příkazům DCC, stejně jako jsme to popisovali výše u lokomotivních dekodérů. Jakmile pozná, že příkaz je pro ni, pak třeba rozsvítí pouliční lampu nebo přehodí výhybku nebo rozsvítí semafor na zelenou (fuj, semafor se neříká, správně je návěstidlo) a nebo pokud je tento dekodér namontovaný ve vagónu, pak umí rozsvítit světla vagónu.
- Zpětný ohlas – to už je trošku složitější. Toto zařízení se používá, pokud ovládáme kolejiště počítačem. Ten potřebuje nějak vědět, kde se která lokomotiva právě nachází. Ten to nevidí tak, jako my. A právě k tomu nám slouží právě toto zařízení. Kolejiště je vybaveno nějakými senzory, které dokáží identifikovat, že je tam lokomotiva nebo vlak a tuto informaci pak pošle do zařízení zpětného ohlasu. To ho pak zpracuje a pošle přes centrálu do počítače. Pokud ale budete kolejiště ovládat jen ovladačem, pak toto zařízení nepotřebujete.
Existuje i mnoho dalších komponent jako třeba modul smyčky, DCC zesilovač apod. Ale to už není pro začátečníky a nelze to vysvětlit „polopatě“.
Takže to je vše a příště už začneme zabíhat do větších podrobností.
