Anglická firma PECO nabízí asi nejmodelovější výhybky pro velikost N. Dnes se budeme bavit o code 55 s komerčním názvem Streamline, což jsou kolejnice vysoké 1,4 mm. Tyto výhybky jsou dodávány ve dvou variantách. První variantou je výhybka s vodivou srdcovkou, druhou variantou je pak výhybka s izolovanou srdcovkou. Obě varianty ale mají celokovovou srdcovku, což vypadá velmi modelově. Většina výrobců totiž nabízí umělohmotné srdcovky, což má dvě nevýhody. Zaprvé absolutně nemodelový vzhled a zadruhé, že srdcovka je nevodivá a tak na ní lokomotiva ztrácí možnost odběru proudu.
Vraťme se ale zpět k výhybkám PECO. Vhodnější pro elektrické zapojení je výhybka s izolovanou srdcovkou, protože tato verze má již propojené jazyky s krajními kolejnicemi a jazyky jsou izolačně oddělené od srdcovky. Na obrázku ta horní.
Bohužel na obrázku je patrné, že izolované místo je zvoleno nešťastně a to hlavně z důvodu nevzhledné umělohmotné izolační přepážky. Osobně tedy raději doporučuji alespoň ve viditelných částech kolejiště použít výhybky s vodivou srdcovkou a tu si poté upravit pro naše potřeby a pro dokonalý vzhled a přenos proudu do lokomotivy.
Co k tomu budeme potřebovat:
- Výhybku
- Nožík nebo sklalpel
- Žiletkovou pilku
- Stolařskou svorku
- Minivrtačku s frézkou
- Pájedlo, pájku a pájecí kapalinu
- Drátek průměr 0,5 mm – ideálně pocínovaný
- Kvalitní malé štípačky
- Malý šroubováček
- Multimetr
Nejdříve odřízneme nožíkem z výhybky speciální pražce, které se umísťují pod spojky. Ty si schováme na později. Poté si opatrně upneme výhybku do svěrky, aby se nám dobře řezala.
Poté provedeme řez vnitřních kolejí jemnějšímy zoubky žiletkové pilky v místě mezi pražci tak na polovině vzdálenosti mezi srdcovkou a uchycením jazyků.
Dáváme přitom pozor, abychom neřízli do krajních kolejnic. Proříznutí umělé hmoty pod kolejnicí není žádný problém. Takto docílíme velmi tenkého (0,1 mm) řezu. Po proříznutí je potřeba zkontrolovat multimetrem, zda je řez proveden dobře.
Dalším krokem je propojení krajních kolejnic s jazyky. Zde je obrázek, jak to vypadá od výrobce:
Takové precizní práce jen stěží dosáhneme, ale vše bude schované, takže nás nějaký vzhled příliš netrápí.
Nejdříve si vyfrézujeme drážku pro drát a pokud to je nutné, vytvoříme i plochu pro připájení vodičů.
Poté si na odhalené spodky kolejnic naneseme kapku pájecí kapaliny. Já k tomu používám stříkačku s jehlou.
Pak naneseme na obnažené kolejnice kapičku pájky. Pozor. Dost lidí si plete a je špatně zažité, co je pájka a co je pájedlo. Pájedlo je zařízení, kterým pájíme (lidově trafopájka, mikropájka apod.) a pájka je obvykle sloučenina několika kovů příp. okysličovadla, která zajišťuje vodivé spojení.
Vzhled se nyní značně zhoršil tepelným namáháním okolních plastu. Je dobré používat pájedlo s tenkým hrotem, ale s dostatečným výkonem, aby se kolejnice prohřála a nevznikl studený spoj. Poté připájíme tenký drátek na jednu kolejnici (já používám pocínovaný vodič o průměru 0,5 mm).
Drátek pak odstřihneme v místě nad vnitřní kolejnicí a jemně ho přimáčkneme tenkým plochým šroubovákem. Poté připájíme i druhý konec.
To stejné provedeme i s druhým párem kolejnic.
Z horní strany pak vyzkoušíme multimetrem, zda jsou koleje správně propojené.
Spodní část výhybky pak začistéme jemným pilníkem nebo smirkovým papírem.
Pokud budete používat motorické nebo servo přestavníky, pak je nutné ještě odstranit pružinku, která přitlačuje jazyky ke kolejnici. Zde stačí pouze odstranit tenkým plochým šrobovákem kovovou krytku a pružinky vysunout. Tím se jazyky uvolní a pohybují se volně. Jejich přitlačení ke kolejnici pak bude provádět přestavník.
